Čeština Deutsch English
foto1b.jpg, 23 kB

Penzion U kopyta

zpet.gif, 0 kBvpred.gif, 0 kB
 

CZ ~ EN ~ DE

Obec Pavlíčky, okolní obce a jejich historie

(sepsala paní Vejlupková, které patří za tuto „detektivní cestu“ velké díky)

Naši milí hosté,

přijeli jste do Pavlíček, do vesničky, která je sice malá velikostí, ale ne tak svou historií.

Obec Pavlíčky je zmiňována v nejstarším urbariu, které bylo sepsáno v roce 1390 a v něm se poukazuje na ještě starší registr, ve kterém je obec zmiňována pod jménem Powleze- Pavlčí.

Existuje několik teorií různých autorů o tom jak vznikl název naší vesničky:
1. Podle pana Bohumila Kinského, autora „Průvodce Českodubským Švýcarskem“, z roku 1936, je základ názvu Pavlíčky v charakteru krajiny a to Powleze –Pavlčí, protože se jednalo o divoký ráz krajiny. Potom se postupně měnil na Pavlíčky.
2. Další teorie pana Ferdinanda Bernauera upřednostňuje sedláka Pabela nebo Pobela, zakladatele osady a po něm zkomolením vznikl název Poblitzka=Pablička.
3. Možná platí teorie z knihy Dr. A. Profouse „Místní jména v Čechách“ – ta potvrzuje výše zmíněnou teorii o jménu zakladatele osady – citace „který se pravděpodobně jmenoval Pavlic. Protože ještě v roce 1854 je obec zmiňována pod názvem Pavlice a protože byla malá, došlo ke zdrobnění jména a tudíž německy Pawlitschka. Nicméně od roku 1923 se jmenuje vesnice úředně Pavlíčky“. Tolik dr. A. Profous.

Pavlíčky mají stejně pohnuté dějiny jako naše středisková obec Tuhaň. Ke které patří ještě další osady – Tuhanec, Obrok, Domašice.
Tuhaň je zmiňována písemně již v roce 1352. V té době byl v Tuhani kostel a vesnice byla majetkem pražského biskupství. Byla to samostatná farnost až do husitských dob. Zmínky o faře se vyskytují ještě v roce 1424, potom fara v průběhu husitských válek zanikla..
Tuhaň byla bohatá vesnice a na svou dobu i významná, jak dokládá i množství odváděných papežských desátků. Například v roce 1369 platila farnost 18 grošů, v roce 1384 také 18 grošů, ale v roce 1385 to již bylo 36 grošů. Pro srovnání např. – město Úštěk platilo pouze 4 groše. Abychom si udělali představu o hodnotě groše tak – 1 kráva stála v té době 8 grošů.

Až do událostí na Bílé hoře v našem kraji panovali páni Berkové z Dubé, kteří sídlili na hradě v Dubé. Ten stál v místech, kde nyní je sídliště (v Dubé).

Chceme-li se něco dozvědět o našem kraji, musíme ještě hlouběji do historie.

Tento kraj nebyl vždy německý. Ve 13.-14. století, kdy se dostali k vládě Přemyslovci, nastala kolonizace krajiny. Přemysl Otakar I. Vládl po dobu 33 let a zemřel 15. prosince 1230. Půda byla při kolonizaci dávána do dědičného držení. K pasení dobytka bylo kromě lučin a pasek využíváno i listnatých lesů, jejichž mýcení bylo obtížné. Bylo založeno několik nových osad.
Ve 13. století bylo na nezamrzající Pšovce postaveno několik mlýnů z nichž některé přetrvali do dnešní doby. Rozvoj zemědělství podnítil další společenskou dělbu práce a to osamostatňování řemesla a obchodu. Osady Dubá a Mšeno začaly nabývat na charakteru městeček s pravidelnými trhy a dalšími osadami.
Noví osídlenci byli především Slované a nepočetná německá menšina byla do počátku 15. století v českém prostředí zcela asimilována.
Patnácté století je charakterizováno husitskými válkami. Je prvním z velkých společenských přelomů zdejšího kraje. Během těchto válek se rozpadlo panství nejsilnějšího rodu pánů Berků z Dubé, ovládajícího téměř celé území dnešní Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko.
Rod pánů Berků z Dubé se dělil na několik větví a zahrnuje více než 200 osob a vládl v severních Čechách přes 400 let. Zmíním se jen o větvi týkající se našeho okolí.
Rod Berků z Dubé založil Hynek Berka. Zastával úřad nejvyššího purkrabího na dvoře krále Jana Lucemburského a s králem procestoval Kladsko, Slezsko, Německo i Itálii. Za svůj život nashromáždil pro své potomky značný pozemkový majetek, jeho panství zabíralo nemalou část severních Čech. Po otci zdědil panství Jetřebí, Dubou, Kuřivody a jako zástavu hrad Bezděz, po bratrovi Půtovi zdědil Frýdland u České Lípy a po bratrovi Hynáčkovi blíže neurčené statky u Labe. Před rokem 1327 koupil Lipou (v 16. století se název postupně změnil na Českou Lípu) a po roce 1330 ještě Sloup (dobrý tip na výlet). Do zástavy získal královnino město Kostelec nad Labem, které držel doživotně. Mšeno měl v majetku od roku 1306. Z tohoto přehledu je patrné, že patřil k velice bohatým šlechticům.
Hynkova manželka zapsané věno na Dubsku. Zemřela kolem roku 1365.

Král Karel IV. Velice toužil po hradu Bezdězu a tak ho od Hynka Berky vyplatil 2.9. 1348. Hynek sám si výplaty neužil, protože zemřel 29.9. 1348.
Za vlády Karla IV. se začínalo provádět sčítání lidu a majetku. Proto jsou o sídlech první písemné zmínky z té doby.

Po Hynkovi Berkovi zůstali dva synové. Starší Hynek a mladší Jindřich, kterému říkali jednooký. Jindřich zdědil Dubou, Frýdland, Jestřebí a Milštejn. První zmínka o hradě v Dubé je z roku 1343. K němu byl připojen ještě severní díl Sloupska, Kuřivody, Houska a Mšeno.

Mnozí Berkové působili ve službách posledních Přemyslovců a domohli se tak značného majetku.

Jindřich Jednooký se zdržoval veřejného vystupování. Zachovaly se zprávy, že zasedal v létech 1388 – 1404 na zemském soudě. Je zapsáno, že ke svému majetku zakoupil roku 1383 od Haška z Lemberka Jablonné, dále jen drobné statky v Drchlavě, Kruhu a Bořejově.

Jindřich Jednooký měl šest synů (dívky se v té době zřejmě nepočítaly). Na pojmenování synů neměl zřejmě fantazii a tak se jméno Jindřich opakuje několikrát.

V roce 1391 podělil majetkem první tři syny
1) Hynka Dubského
2) Jindřicha staršího (je to 1. Jindřich v pořadí)
3) Jindřicha Berku (2. Jindřich v pořadí)
Hynkovi připadl Milštejn.
Jindřich starší dostal dolní polovinu Jablonnéhos předměstím a dále dvůr Kratenful, Česká ves, díly Markvartic a Suché.
Jindřich Berka dostal druhou polovinu Jablonného i s předměstím, dále část Markvartic a Suché.

Další dělení majetku proběhlo v roce 1402.
4. syn Václav dostal hrad Čap, Tuhanec (ves pod hradem), Lhotu, Deštnou, Zakšín, Dobřín, Vidim, Hradištsko a Závony.
5. syn Jindřich Hlaváč dostal Chlum Drchlavu, Skálu, Vrchové, Horky, Bezinku malou i velkou, dále majetek u Lovu, Nezlovicích, Zdešově, Dražejově, Střezivojicích, Svihově, Kuku a Strkavě.
6. syn opět Jindřich mladší zvaný Vaněk dosal hrad Hrádek, poplužní dvůr ve Vřesku, městečko Dubon, celé vsi v Dřecíci, Zdislavi, Sušici, Nedvězí a mlýny.

V neklidné době vlády Václava IV. Berkové sice svůj majetek neztratili, ale došlo k drobení majetku mezi další rodové větve.

Upálením Mistra Jana Husa v Kostnici 6. 7. 1415 nastaly zlé doby pro náš stát.

Významným mezníkem ve vývoji severních Čech, ale i českého státu bylo husitské hnutí v první polovině 15. Století, kdy severní Čechy tvořily předěl mezi katolickou Lužicí a revolučním vnitrozemím a tím sehrály v této době velmi významnou a důležitou úlohu.

Severočeská šlechta i když si rozdělila církevní (= katolický) majetek stála většinou na straně krále Zikmunda.

V roce 1423 bylo Českolipsko obsazeno husity a Lipá se stala členem táborskosirotčího svazu, byl Jindřich Hlaváč 1427 jmenován husitským hejtmanem. Brzy však po tomto jmenování umírá. Jeho syn Čeněk se však zaplete do válek a pomáhá loupeživému rytíři Mikešovi Paučířovi ze Smojna. Mezi loupežníky se mu tak zalíbilo, že se stal jedním z nich na hradě Jestřebí.

Husitské války jako ostatně všechny války zničily mnoho dokladů a kulturních památek. Na farách se od nepaměti psaly kroniky a to nejen církevní, ale i obcí. Při husitských válkách byl na příklad vypálen v Tuhani kostel, který stál pod návrším v místech dnešního prostoru před křižovatkou Tuhaň – Štětí a Domašice – Zakšín.
V té době tu byl i hřbitov. Z celého areálu zbyla jen zvonice, která sloužila až do roku 1833.

Přeskočíme od husitských válek až do doby protihabsburského povstání českých stavů proti císaři Ferdinandovi II.
V té době byl Václav Berka z Dubé členem direktoria, za vlády ‚Fridricha Falckého zastával úřad zemského sudího a aktivně se podílel na zahraniční politice v létech 1618 – 1620.
Po porážce povstání roku 1620 mu byly následujícího roku zkonfiskovány všechny jeho statky.

Panství Bezděz – Doksy a Nový Bernštejn s Deštnou koupil roku 1622 Adam z Valdštejna, avšak již 1623 je prodal svému příbuznému vévodovi Albrechtovi z Valdštejna.
Po jeho zavraždění v Chebu 1634 zkonfiskoval císař Ferdinand II. Jeho statky a bernštejnské a dokesské panství věnoval jednomu z Valdštejnových vrahů irskému důstojníkovi Walteru Buttlerovi jako odměnu za odstranění rivala. Tento irský velitel přecházel během své kariery od jedné válečné stravy ke druhé jen z hlediska svého osobního prospěchu a po zavraždění svého posledního pána byl povýšen do hraběcího stavu.

S Buttlery byly další děje Dubé a okolí jakoby vystřižené z ponurých irských balad.

Po Buttlerově smrti nastaly nechutné tahanice o dědictví mezi chamtivými Buttlerovými příbuznými a jeho vdovou.

Buttlerova vdova se vdala za hraběte Kryštofa Ferdinanda z Heissensteinu, aby se zaštítila proti intrikám a pletichám irských příbuzných.
Samozřejmě nejvíce na tuto situaci dopláceli poddaní.

O panství vypukl takový spor, že jej řešil císař Leopold I. smírem r. 1658 mezi oběma stranami tak, že Buttlerové dostali panství Nový Bernštejn a Heissensteinové si ponechali Doksy (dříve se psalo Doxy), k němuž patřily mimo vesnic získaných Janem z Vartenberka ještě vesnice bývalého statku Deštná, Zakšín, Dolní a Horní dubová Hora, Lhota, Horky, Zátyní, Osinalice, Březinka a Brodek.

Co patřilo do panství Doksy pro zajímavost následně uvádím. (Můžete si najít na mapě).

Doksy, Dubá, Obora, Luka, Bezdědice, Tachov, Horky, Vrchovany, Deštná, Osinalice, Zakšín, Tuhaň, Tuhanec, Domašice, Pavličky, Zátyní, Lhota, Staré Splavy, Nedamov, Horní i Dolní Dubová Hora, Skalka.

V Tuhani byl kostel obnoven až v roce 1652, fara však zřízena nebyla, patřil pod dokesskou farnost.
Stávající kostel sv. Havla byl vybudován v létech 1708 – 1711 na náklad Arnošt Josefa hraběte Valdštejna. U kostela byla rovněž vybudována roku 1833 zvonice, která byla osazena 4 zvony. Během druhé světové války byly zvony zabaveny, aby mohly být přetaveny na zbraně. Na zvonici zbyl pouze malý třetí zvon.
Ke kostelu patřila kaple v pavličkách zbudovaná svépomocí roku 1795 a ještě 18 soch svatých a polních křížů.

Za zmínku stojí socha sv. Floriana z roku 1736 umístěna na křižovatce v Tuhani vedle polorozpadlé stodoly.

V témže roce byla vytvořena v areálu kostela sv. Havla Getsemanská zahrada tzv. Hora Olivetska se sochami modlícího se Spasitele, sochou utěšujícího anděla, který stojí na umělé skále a se sochami tří sedících apoštolů sv. Jana s rukama v klíně sv. Petra s hlavou podepřenou levou rukou a sv. Jakuba pozorujícího scénu s andělem a Ježíšem.
Tato zahrada vznikla za přispění faráře A. Bievera a díky jeho dobrodiní se dochovala v původní koncepci.

Bohužel období po roce 1945 této Getsemantské zahradě nepřálo, byla postupně zdevastovaná a až po roce 1989 po revoluci byla obecním zastupitelstvem schváleno restaurování na léta 1997 – 1998. Restaurování provedl sochař pan Radomil Šolc z Dubé.
Tato památka je snad jediná zachovaná ve střední Evropě. Stojí skutečně za shlédnutí.

Kulturní památky obce Tuhaň
1) kostel sv. Havla s areálem (zvonicí a hřbitovem)
2) soubor soch v Getsemanské zahradě
3) socha sv. Floriana
4) chalupa č. 46 se sýpkou
5) chalupa č. 1 s výměnkem
6) chalupa č. 44
7) chalupa č. 3
8) chalupa č. 25
9) chalupa č. 48

Pavlíčky byly založeny na písčité půdě chudé na vodu.
To se ovšem tehdy nevědělo, že pod Pavličkami jsou dvě jezera pitné vody.
Jedno je v 8 metrech hluboko a druhé veliké je ve 12 metrech.
Hlubší jezero patří k druhému největšímu jezeru pitné vody v České republice.
Největší jezero je pod Vysokým mýtem.
Od nás čerpají vodu až do lázní Teplice.

Převažujícím způsobem obživy bylo zemědělství, pěstování chmelu a máku.
V 16. a 17. století se objevuje ve vsi kovárna (byla v domě č. 3)

Pavličky mají i teď své památky. Na severním návrší před penzionem byl vystavěn kostelík se hřbitůvkem. V husitských válkách kostelík vyhořel a zbyla jen márnice se zvonem.

Až v roce 1795 byla na tomto místě vybudována svépomocí kaple zasvěcená sv. Janovi z Nepomuku a zvon byl instalován na kapli.

Dne 20. Ledna 1965 byla kaple zařazena do soupisu památek jako památka III. kategorie. Od 1. července 1980 v rámci likvidace obecních úřadů v malých obcích byla Tuhaň, Tuhanec Obrok, Domašice a Pavličky připojeny pod MěNV Dubá.
25. května 1990 byla naše kaplička prodána do soukromých rukou panu Zelenému ze Sokolova. Ten ji po čase prodal manželům Soosovým, kteří se vrátili do republiky z Brazílie.
Pan Soos se prezentoval jako světoznámý architekt a paní byla malířka.
Bohužel pan architekt zcela necitlivě vyprojektoval obytné stavení, zrušil hřbitov a trochu opravili kapličku. Protože mu CHKO Kokořínsko neschválilo kolaudaci toho obytného objektu, po určitém čase a tahanicích s úřady kapličku i se hřbitovem prodali přes pražskou realitku občanu z Holandska.
A tak kaplička tiše chátrá a nikdo ji neopravuje.

Další kulturní památkou je chalupa č. 29, stejně tak chalupa č. 6. Na štítě výměnku je vyřezán datum 1733 a dva lípové lístečky.

K této chalupě se váže další historie. V té době tu zřejmě bydlel pak Ebel, místní pěstitel i obchodník s chmelem. V knize obchodních počtů obce Pavličky se objevuje dále chmelař Wenzel Ebel v létech 1764 – 1779, který platil obci nájem z obecních chmelnic, polí a jakéhosi staveniště. Pěstováním chmele se zabývali i jeho syn a vnuk. Rodina Ebelů tak vlastnila chmelnice až do 19. století.

Některý z Ebelů nechal prolámat v pískovcových skalách vozovou cestu do Dubé. Na mapách z roku 1843 je již tato cesta uvedena. Byla to jediná cesta do Dubé.
Ebelova cesta vede na východní straně Pavliček pod Dolní Dubovou Horou (dnes je značena modrou turistickou značkou) a vedlejší pěšinou se připojuje na dnešní komunikaci, kterou po chvíli opouští podle spodní hrany chalupy č. 4.

Na počátku cesty jsou ve stěnách hlubokého zářezu vysekány v zrcadlové kositrapozici dvě sakrální skulptury. Po pravé straně je umístěn reliéf Ukřižování Krista po levé straně je reliéf Panny Marie Pomocné.

Cesta do Dubé pokračovala lesem, stáčela se vlevo přes pole a byla lemována kapličkami ze zdiva. Bohužel při zcelování polností v 70. létech minulého století byla cesta zrušena a z kapliček (nebo Božích muk) zůstala pouze jediná. Dnes se rýsuje snaha cestu obnovit. Jsou podle ní po obou stranách vysázeny stromy.
Zřejmě se jednalo o křížovou cestu z Dubé do Pavliček, která končila u dříve popsaných skalních reliéfů.

Až do konce 19. století byly Pavličky bez kvalitního spojení jak s okresním městem Dubá, tak i s okolními vesnicemi.

Teprve koncem 80. let 19. století byla postavena silnice z Pavliček do Tuhaně a v létech 1895 – 1896 silnice Pavličky – Zátyní – Dubá, tak jak ji známe dnes.
Zřejmě v souvislosti s touto akcí byl v blízkosti Pavliček (směr na Čap) otevřen čedičový lom.

V Pavličkách byly ve 20. letech minulého století pod hradem Čapem nalezeny keltské zlaté mince zvané „duhovky“.
V roce 1976 na parcele pana Jana Kotlana se při hloubení základů pro domek našla keramická nádoba typu Pražská hradištní keramika pocházející z první poloviny 7. století. Jedná se zřejmě o urnu ze žárového hrobu, který byl překryt souvislou vrstvou silně železitých kamenů z místních pokliček.
Oba nálezy jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v České Lípě.

Přeji Vám krásné zážitky při objevování hezkých míst v naší krajině.

Informační literaturu můžete zdarma nebo za mírný peníz získat na Městském úřadě v Dubé na Masarykovém náměstí.

Na dokreslení naší historie zábavnou formou Vám doporučují historické detektivky které napsal historik a spisovatel pan Vlastimil Vondruška, který napsal celou sérii detektivek z období vlády krále Otakara Přemysla II.

Pan Vondruška založil v Doksech také královskou sklářskou huť, ve které se vyrábějí repliky historických skleněných pohárů. Byl za tento počin odměněn ministerstvem kultury.

Dále uvádím seznam výše doporučených detektivek.
1) Vražda v ambitu
2) Dýka s hadem
3) Zdislava a ztracená relikvie
4) Záhada zlaté štoly
5) Adventní kletba
6) Znamení rožmberské růže
7) Olomoucký bestiář
8) Strážce boleslavského mysteria

Knihy vydává nakladatelství MOBA – Kotlářská 53, PSČ 602 00 BRNO.

Penzion "U kopyta" - Pavlíčky 15, 472 01 Doksy, Czech republic
tel.: +420 487 870 127, +420 604 105 456, +420 604 215 060, e-mail: ukopyta@seznam.cz
(c) 2009 web by www.esluzby.net